„Zadýchával jsem se, ušel maximálně 160 metrů a nemohl dál. Pokašlával jsem, měl jsem pocit, že mám potíže se srdcem. Přitom jsem celý život sportoval, coby profesí lodní mechanik jsem jezdil na lodích do Hamburku, Berlína, byl zvyklý na drsné podmínky, na manuální práci… Asi sedm let jsem se s plícemi léčil, ale k ničemu to nevedlo. Jednoho dne jsem se necítil dobře. Syn mě dovezl do Nemocnice na Homolce a tam mi doporučili primáře Votrubu ve Všeobecné fakultní nemocnici. Šťastnou náhodou se tak věci pohnuly,“ vzpomíná na období před čtyřmi lety Petr VLASÁK.
Jsem třetí v republice
Po základních vyšetřeních mi kromě problémů s plícemi diagnostikovali ve VFN řadu dalších neduhů, třeba dnu, takže jsem se musel různě zaléčit a pak pan primář vymyslel řešení pro mé plíce: COILY. Na každém plicním laloku mám deset kovových kroužků. Zákrok na levé straně plíci byl proveden 11. 12. 2014. Zákrok na pravé plíci o měsíc později.
Z mého pohledu šlo vše velice rychle a hladce, třetí den jsem šel domů. Přitom jsem teprve třetí Čech s tímto způsobem léčby CHOPN, tedy chronického obstrukčního plicního onemocnění. A neskutečně spokojený pacient.
Přes plíce jsme byli doma nemocní všichni
Od té doby jsem lepší a lepší… Pan primář Votruba je nadšený, říká mi kyborg. Díky tomu, jak jsem léčbu přijal a jak na ni reaguji. Je to opravdu zázrak vzhledem k tomu, že jsme na plíce zatížená celá rodina. Maminka zemřela na rakovinu plic, děda měl tuberkulózu, já v dětství taky tuberkulózu, sestra rakovinu plic, ale naštěstí se uzdravila. Přitom jsem od dětství sportoval, jezdil na kole, dělal atletiku, běhal kilometr a docela dobře… Pak přišlo zaměstnání a začal jsem kouřit… Zavinil jsem si to sám. Kdybych mohl, vzal bych to zpátky.
Moje skóre v zápalu plic je nepřekonatelné
Po mamince mám navíc vrozenou poruchu imunity, takže jsem dostával zápaly plic jako ostatní virózu nebo rýmu. Počty bych ani nevyslovil. V srpnu to začalo a už jsem se vezl celou zimu. A po operaci? Jednou jsem měl zápal plic v nemocnici a pak po letech. Jenom dva za čtyři roky! Neskutečné.
Jsem kluk z vesnice, žiju s přírodou
Už nikdy nebudu zdravý člověk. Jsem vděčný za to, co můžu. Žijeme na vesnici, nařežu dřevo, udělám vše okolo domu a zahrady. Dobrý. Pomáhám synovi stavět dům. Pracuju, jak jen jsem schopen. Po operaci se ze mě stal nový člověk. Šlo to rychle nahoru. Ušel jsem víc a víc metrů, dneska jezdím na kole, ujedu i deset kilometrů. Mám rotoped, posilovací vesla a trénuju denně, abych byl v kondici. Díky pohybu jsem dost zhubl (ze 75 na 58 kil). Jsem hubeňour, ale dělá mi to dobře. Tělo se cítí daleko líp. Zjistil jsem, že mě váha omezovala.
Držím se rad lékařů a užívám si rodiny
Poslouchám. Maso moc nemusím, ale zeleninu a ovoce miluju. Užívám si rodiny, vnoučat. Mám dva syny – oba se nechali vyšetřit, mladší má zvýšené riziko plicního onemocnění. Dvě vnučky a čerstvě prvního vnuka. Táta vypozoroval, že tuberkulóza se v rodině u chlapů dědí přes koleno. Tak musíme vnuka hlídat.
Další rada: Snažím se nestresovat. Pokaždé, když se začnu nervovat, každý malý stresíček mě rozdýchá. Tělo si řekne, že nechce negativní vzruchy. Naučil jsem se ho poslouchat. Pracuji na tom, abych dal tělu to, co chce. Pozdě, ale přece. I to mi dala nemoc. Jak říká pan primář: příroda rozhodne za nás. Nikdo není stejný, každý jsme individualita a reakce organismu na léčbu, hojení, všechno je buď a nebo. To tvrdil i pan primář Votruba:,Uvidíme, jak budete reagovat.‘ A vyšlo to, moje tělo léčbu chtělo. To je výzva, kterou se snažím poslouchat. A děkuju lékařům: MUDr. Šestákové, mojí ošetřující lékařce, MUDr. Liškové, primáři Jiřímu Votrubovi, sestřičkám a zkrátka všem, co mi moc pomohli.
Děkuji mojí manželce Janě za podporu a starostlivost.