Fyzioterapeutka Jana mě zvedla z gauče a dovedla k pohybu. Všeobecné fakultní nemocnici vděčím za mnohem víc, než jen za úbytek váhy
„Jsme novinářská rodina. Já se řadu let věnoval kriminalistice, boji s kriminalitou, soudnictví a sportu v nejrůznějších novinách a časopisech, manželka je šéfredaktorkou odborného titulu, takže není divu, že i obě dcery se vydaly podobnou cestou,“ uvádí první setkání s VFN Aleš PIVODA. „Starší z nich, Kristýna, si při pracovním setkání s doktorem Martinem Matoulkem uvědomila, že jeho rekondiční centrum v Salmovské na Praze 2 by bylo přesně pro mě. Je pravda, že jsem za posledních třicet let postupně přestal s fotbalem i dalšími sporty a přiměřeně tomu nabral kila. Proto jsem se vydal do Všeobecné fakultní nemocnice, o níž jsem do té doby věděl jen to, že existuje.
Jíte uzeniny? Já taky
Když jsem za MUDr. Martinem Matoulkem, přišel poprvé, měl jsem obavu ze vstupního pohovoru. Úplně mě odrovnalo, když se doktor zeptal: ‚Jíte uzeniny?‘ A já podle pravdy odpověděl: ‚občas ano.‘ Reakce totiž zněla: ‚Já taky. Když se povede dobrá klobáska… Ale je třeba si uvědomit, že tělo na takovou stravu reaguje a hlava by mu měla dát signál, jak se zachovat.‘
To jsem nečekal. V tomto duchu se ovšem nese celkový přístup ke klientům rekondičního centra. Musím zdůraznit, že jsem nikdy, ani od lékařů, ani od nutričních terapeutek a dalších odborníků, kteří se nám věnují, neslyšel slova ‚nesmíte‘ a ‚musíte‘. Vždy jen ‚bylo by dobré‘ a ‚bylo by třeba.‘ To je podle mě základ pozitivní motivace.
Motivace na třikrát
Důvod, proč klienti do Salmovské přicházejí, je jednou z prvních otázek při vstupním pohovoru. Já měl hned tři: dceru, která mi centrum doporučila, a rozhodně jsem ji nechtěl zklamat. Manželku, o osm let mladší vyznavačku pohybu. Ta chodí pravidelně na aerobik, cvičí, trénuje. Rád bych se jí v kondičce zase přiblížil. A v neposlední řadě vnučka Sofinka. Máme zatím jedinou a rád bych si jí ještě užil ve zdraví.
Chytil mě nordic walking
Po vstupní prohlídce následoval tříměsíční intenzivní kurz. Při něm lektoři šijí pohyb každému na míru, seznamují s druhy cvičení, pomáhají sestavit a hlídat jídelníček, kontrolují hladinu krevního tlaku a celkovou fyzickou kondici. Za tuto dobu jsem najel na nový styl života, získal řadu užitečných a nových informací a seznámil se se skvělou partou lidí. Jak z řad odborníků, tak účastníků kurzů. Jak říkám, Jana Zajíčková, dnes Duchoslavová mě zvedla z gauče a dovedla k pohybu. Ze všech aktivit mě nejvíc oslovil nordic walking, který už dva roky provozuji pravidelně společně s manželkou. Na tom mají velkou zásluhu další instruktorky Martina Lorencová a Daniela Hillayová. Hole máme i na chalupě, a když to jde, chodíme. Zajímavá zkušenost, kterou každému doporučuji, je rekondiční pobyt v Srbech. Prodloužený víkend (i pro rodinné příslušníky) plný pohybu, edukace díky obezitologům, nutričním specialistům, fyzioterapeutům.
Získal jsem „nový styl“, ale hlavně skvělou partu kamarádek
Za dva roky v Salmovské jsem úplně změnil svůj život. Zhubl jsem deset kilo a začal si všímat, co a jak jím. Nekouřím, alkohol piju jen výjimečně, nijak nehřeším, ale samozřejmě si rád občas dám něco nezdravého. Třeba smažený řízek. Vždycky se přiznám, ale jak říká Jana Duchoslavová: ‚Jednou za tři měsíce? To je v pohodě. S mojí novou partou čtyř kamarádek si na každé cvičení skládáme veršíky a užijeme hodně legrace. Už jich máme na celou knížku, když si spočítáte, že máme lekce dvakrát týdně. ‘“ Na ukázku: Někdo má rád vdolky, figuru si ničí, já rád čtyři holky, ty, co se mnou cvičí,“ rýmuje na počkání Aleš Pivoda.
Nemoci nechodí po horách…
„Bohužel se objevily zdravotní potíže. Začal jsem špatně vidět na levé oko a cítil výrazný úbytek testosteronu. Je skvělé, že i s těmito potížemi jsem mohl jít za doktorem Matoulkem. Okamžitě mě odeslal na III. interní kliniku – Kliniku endokrinologie a metabolismu k doktoru Mikuláši Kosákovi. Další pro mě osudové setkání ve Všeobecné fakultní nemocnici. Pan doktor pro mě žel neměl dobré zprávy. Magnetická rezonance ukázala adenom na hypofýze. Utlačoval oční nerv a hrozilo oslepnutí. Zkrátím to: VFN vděčím za hodně. Díky panu doktorovi Kosákovi mě během několika dní odoperovali v Ústřední vojenské nemocnici a pak jsem se na doléčení vrátil zpátky ‚domů‘ na endokrinologii do VFN.
Po měsíci už zase cvičím
Stačilo pár týdnů a už jsem se vrátil do tělocvičny. Možná je to trochu fráze, ale bez holek a pohybu nemůžu být. Každému rekondiční centrum doporučuji. Žádný stres, honička za výkony, ať sportovními nebo hubnoucími. Každý tady cvičí podle vlastních možností, nezáleží na věku, hmotnosti. Chce to jen chuť a vůli. Nikdo se nemusí bát ani stydět, v Salmovské je dobrá parta a pomůže každému, kdo o to stojí.“