Pavel ŠUK se ve 40 letech dostal na váhu 231 kilogramů, která ho začala výrazně limitovat na životě a rozhodl se pro změnu. Mluvili jsme s ním poprvé v létě 2018 a znovu o rok později. „Dlouhodobě bojuji z nadváhou. Neměl jsem žádné zdravotní obtíže, jen jsem prostě vždycky miloval jídlo. Dokonce jsem velmi často chodil plavat, až pětkrát týdně, ale pohyb se stal začarovaným kruhem. Čím víc jsem plaval, tím větší jsem měl hlad…,“ komentuje svou situaci.
Před několika lety jsem navštívil obezitologa v Mladé Boleslavi a podařilo se snížit mou hmotnost ze 165 kilogramů na 113. Ovšem za cenu velice přísné diety, vlastně neustálého pocitu hladu. Denně jsem mohl přijmout pouhých 5000 kilojoulů. To pro mě, který bez problému sní ke svačině kilovou sekanou se dvanácti rohlíky, bylo nepředstavitelné. Stály hlad, stres, čekání na další jídlo… Proto bylo jasné, že dřív nebo později dietu vzdám. Postupně jsem selhával častěji a častěji, až jsem se ve 40 letech dopracoval k váze 231 kilogram při výšce 185 centimetrů.
Zájem o stravování nestačí
Šokovalo to i mě, především jsem přestával být mobilní, což začalo omezovat samotnou podstatu mého bytí. Pracuji jako směnový mistr lisovny plastů v automobilce, moje profese je o střídání pohybu a sezení u počítače. Nijak fyzicky náročná, ale už jsem ani to nezvládal. O stravování se dlouhodobě zajímám, znal jsem kaloricketabulky.cz, začal jsem znovu. Boj s obezitou a chutěmi na vlastní pěst. Dostal jsem se na 220 kilogramů a váha se zastavila. V té době jsem byl schopen fungovat, hlídal si denní příjem kalorií, ale ani deko úspěchu. Objevil jsem aplikaci Prediktorhmotnosti.cz, spojil se s výživovou poradkyní, ta mi doporučila Bari Klub a přes něj už byl jen krok k panu docentu Matoulkovi ze III. interní kliniky VFN v Praze.
Ten navrhl hospitalizaci na klinice. Absolvoval jsem ji, mám diagnostikovanou spánkovou apnoe, dostanu dýchací masku. Zároveň jsme se domluvili na dalším postupu: Potřeboval bych snížit hmotnost na 180 kilogramů, tedy shodit čtyřicet kil, nejlépe do dalšího setkání, které je naplánováno za 3 měsíce. To obnáší nastavit optimální hodnotu příjmu kalorií na den. Šestnáct tisíc, které udrží stávající váhu, nechceme, nyní jsem na nějakých 12 tisících kilojoulů a uvidíme, jak to budu zvládat. Jsme domluvení, že nejzazší únosná hranice by mohla být 9 000 kJ denně. Pro běžného člověka hrubé přejídání… Moje nevýhoda je, že já sním všechno. Klidně budu na zelenině. Ovšem spořádám jí dvě a půl kila a k tomu něco malého… A hned je problém. Musím ocenit velikou vstřícnost pro individuální nastavení režimu ze strany Obezitologického centra 1. interní kliniky, především pana docenta Matoulka. To je podle mě na začátku nejpodstatnější. Žít bez obav z hladu, nestresovat se ze selhání.
Univerzální lék neexistuje
Dalším krokem je členství v Bari klubu. První dojem je veskrze pozitivní. Skvělá možnost poslechnout si osobní zkušenost s operací, s úpravou jídelníčku, o boji s vůlí, sledovat propady a úspěchy. Konfrontovat se s lidmi, kteří podobnou cestu prošli přede mnou. Viděl jsem pána, který se po bariatrické operaci dostal ze 190 kilogramů na 74 a půl a dalšího, který po stejném zákroku shodil 11 kilogramů a dál to nejde. Na první schůzce jsem se věnoval konzultaci, jaké jsou možnosti další léčby, operací, za jakých podmínek. Vidím, že univerzální lék na obezitu neexistuje. Podle mého je jídlo nejtěžší možná závislost, nejtěžší droga. Jíst se musí a to je skutečnost, která nás, jedince zvyklé na velké dávky a soustavný přísun potravy svádí. S tím je třeba pracovat.
Osobní hlídač
Svou účast v Bari klubu beru jako motivaci. Každý měsíc budu muset s kůží na trh: Jak jsem na tom s váhou, proč jsem selhal, kolik jsem shodil… Považuji to za způsob potřebné kontroly, vlastní prezentaci, jak se mi daří. Je to takový osobní hlídač. K tomu přidám online kontakt s nutriční terapeutkou, každé tři týdny osobní konzultace o jídelníčku a váze.
Co bude dál, se uvidí
Do hranice 180 kilogramů nemá smysl přemýšlet o dalším řešení. Jistě, nabízí se operace, ale to je běh na dlouhou trať. Musím se radit sám se sebou, zda chci nevratně zásadním způsobem změnit fungování vlastního těla. Z pohledu medicíny je to jasné: cesta, jak zhubnout. Pro mě zatím naprosto hraniční řešení.
A po roce…
V minulém roce, jsem dospěl k rozhodnutí, redukovat svou hmotnost dříve, než to pro mne bude znamenat zásadní zdravotní problém. Rok byl ve znamení častých návštěv jak doc. Matoulka, tak dalších odborných pracovišť. Proběhla diagnóza onemocnění těžkou obstrukční spánkovou poruchou, na kterou byl indikován přetlakový přístroj. Ten jsem obdržel v prosinci a pomáhá mi snižovat únavu a zkvalitňovat spánek. Primárně slouží jako prevence kardiovaskulárních a jiných závažných onemocnění. Od ledna letošního roku se již primárně věnuji snižování hmotnosti. V mém případě se jedná o velmi pomalou cestu, která by mohla mnoho lidí odradit, je to možná zapříčiněno i mým rozhodnutím nepodstupovat bariatrickou operaci a jít konzervativní cestou.
Co je největší problém? Nedostatečná vůle a nevhodné stravovací návyky
Pokud má tělo dlouhodobě nadměrný příjem energie, kterou není schopné spotřebovat, je velmi těžké mu část energetického příjmu upřít. Největším problémem na cestě k redukci hmotnosti bylo a je snižování celkového příjmu kalorií. Jedná se o kombinaci nedostatečné vůle a nevhodného stravovacího návyku. Dalším nezanedbatelným problémem je sociální kontakt, kdy při mnoha příležitostech je konzumace jídla společenskou aktivitou, jíž je možné se vyhnout jen stěží (oslavy, party, návštěvy rodiny apod.), Naopak mě příjemně překvapilo, jak snadno pro mne bylo nahradit hlavně sladkosti a průmyslově zpracované potraviny zdravější, nebo v mém případě především méně vydatnější variantou. Také jsem vlivem těchto změn významně snížil příjem soli, což vedlo k lepšímu vnímání chuti.
Sám sebe jsem mile překvapil: Plánuji si život, mám bohatší zájmy a chci zrychlit hubnutí
Moje proměna se netýkala pouze stravování a zdraví. Tím, že jsem musel začít přemýšlet co jím a plánovat dopředu svůj jídelníček, jsem začal postupně plánovat i svůj život, hlavně tedy dlouhodobá strategická rozhodnutí. Dnes tedy pracuji krom kalorií stejným způsobem i s plánováním času, nebo peněz. A výsledky se dostavují i v těchto benefitních oblastech. Celkově jsem za rok zhubl 20 kilogramů, tedy méně než 10 % mé startovní váhy, což by se mohlo zdát málo. Já se přesto cítím spokojený. Ačkoli na mne občas dolehne stále ještě vysoká hmotnost a vím, že cesta je ještě dlouhá, cítím i tak úlevu a těší mě, že jdu správným směrem.
Zásadní je, že se moje proměna odehrála spíše na úrovni psychické než fyzické. Přestože k drobným zlepšením pohyblivosti, snížení zadýchávaní a obecně zlepšení tolerance zátěže došlo, jako zásadní pociťuji daleko lepší nakládání s časem, přemýšlení o možnostech do budoucna. V neposlední řadě rozšíření spektra zájmů. V letošním roce jsem začal s užíváním lékového preparátu na podporu snižování hmotnosti a plánuji akceleraci hubnutí, chci se tedy vydat opačným směrem, než je běžné, kdy maximální redukce nastává na začátku a každé další kilo je těžší a pomalejší.