U dámy je to možná nediskrétní, ale když je tak šarmantní, vtipná, plná energie a jde o spojení profesní, přiznejme, že paní primářka MUDr. Daniela DUŠKOVÁ, Ph.D., je s Fakultním transfuzním oddělením VFN spojená velmi kvalitním manželstvím. Ustálo krizi středního věku a vášeň mu zůstává. Téměř třicet let.
Jako těsně předrevoluční absolvent v létě 1989 jsem vůbec netušila, že by byla šance zůstat v Praze. Moje představa byla jasná: buď se vrátit do mého rodného města Kolína a zkusit nějaké oddělení místní nemocnice nebo využít náboru a odejít pracovat do severních Čech. Shodou šťastných okolností jsem se ale dozvěděla o dvou volných místech pro absolventy ve VFN, z toho jedno bylo na transfuzním oddělení. A byla z toho láska na první pohled!
Chodila jsem sem na praxi, znala prostředí, lidi…
Ve VFN (FVL UK) jsem vystudovala a celou dobu tu pracuji, cítím se tu doma. Vždy jsem chtěla dělat
klinickou hematologii, lákalo mě pomáhat lidem, starat se o nemocné od začátku do konce. I když
nebylo vždy všechno podle mých představ, překonala jsem to a zůstala. A nikdy jsem svého rozhodnutí
zůstat nelitovala.
Až jsem zůstala natrvalo…
Dnes by mě ani nenapadlo odejít jinam, myslím, že lepší místo v oboru pro mě není. Už bych tady chtěla zůstat, protože jsem sem vrostla, ty kořeny, vzpomínky a samozřejmě plány jsou tak silné motivy. Ráda bych řadu představ a plánů společně s kolegyněmi a kolegy realizovala a ty již rozpracované dotáhla do úspěšného konce. A samozřejmě bych i nadále ráda předávala své zkušenosti studentům 1. LF UK, kde již několikátým rokem učím.
Co teď a co potom…
Terminus technicus pro transfuzní oddělení je zařízení transfuzní služby (ZTS) – v našem případě druhého typu, což znamená s kompletním spektrem činností, které může ZTS provádět. Začíná to získáváním dárců, odběrem, zpracováváním odběrů a vyšetřeními, která s tím souvisí. Součástí našeho pracoviště je i krevní banka. Ta má za úkol připravovat transfuzní přípravky pro pacienty, kteří potřebují transfuzi, ať už erytrocytů (červených krvinek), plazmy nebo krevních destiček. Provádíme i prenatální screeningy pro gynekology, porodníky a v neposlední řadě i léčebné aferézy. V současnosti jsme omezení pouze prostorem, nemůžeme expandovat, takže i provádění léčebných aferéz máme limitované. Proto se těšíme, až bude hotový nový komplementový pavilon, abychom mohli provádět vše, co si přejeme.
Můj cíl? Samozřejmě vysoký!
Stabilní dárcovský registr, abychom byli soběstační a mohli se spolehnout jenom sami na sebe. Zabezpečit Všeobecnou fakultní nemocnici i naše smluvní partnery. Pak bych si přála využívat takové technologie k vyšetřování a zpracování, aby riziko infekce po transfuzi bylo co nejnižší. Na tom pracujeme a dosáhneme toho v průběhu několika příštích měsíců. Také bych ráda rozšířila laboratoř krevní banky o genetická vyšetření. Taková, která pomohou řešit nejasnosti – třeba při vyšetřování krevní skupiny. To by byla taková naše parádička. Ale priorita to rozhodně není. Přednost by zcela určitě mělo zavedení léčebných výkonů a specifických aferetických výkonů, které vyžadují specializované zázemí. Potom bychom mohli provádět například i sběry periferních kmenových buněk. Chceme být co nejvíc nápomocní klinickým pracovištím. Pacientů přibývá, nemoci se v čase proměňují a kapacita pro provádění kupříkladu léčebných aferetických výkonů je naplněná. Vzhledem k povaze některých onemocnění musí být lékaři transfuzních oddělení, kde se speciální léčebné výkony provádějí, připraveni se o pacienty postarat v podstatě kdykoli v průběhu 24 hodin bez ohledu na to, zda je to ve všední den nebo o víkendu. Na to zatím nemáme kapacitu ani prostory a to bych ráda změnila. Myslím si, že péče a možnosti, které má zdravotnictví, by měly být snadno dostupné všem.
Když se propojila péče o pacienty s přípravou „léčiva“
Nebyl to až tak dlouhý proces. V rámci postgraduálního studia jsem stážovala několik let po klinikách, na internách, na hematologii. Mapovala jsem ‚terén‘ a postupně zjišťovala, jak náročný a neprobádaný je obor hematologie. V době mých začátků rozhodně nebyla úspěšnost léčby pacientů s hematologickými onemocněními tak vysoká, jako je dnes. Věnovat se takovému oboru proto vyžadovalo (a vyžaduje) kromě jiného i značnou psychickou odolnost. Já se od lidí nikdy nedokážu úplně oprostit, ačkoli většinou pracujeme pouze s pacientovým vzorkem krve. Ten nám stačí k přípravě co nejvhodnější transfuze. Při přípravě vhodné transfuze pro každého pacienta jsme rychlí a flexibilní, schopní vyhovět požadavkům kliniků. Příkladem jsou speciality pro pediatrii. Miminko potřebuje malinké množství plazmy a malinké množství krve. Pediatři vydají přesné instrukce, jaké vlastnosti má mít transfuzní přípravek pro dané miminko a my ho podle toho připravíme do několika hodin. Nechci se chlubit, ale transfuzních oddělení, kde se rutinně připravují speciality pro pediatrii, skutečně mnoho není. Proto např. speciality pro pediatrii vyrábíme i pro některá oddělení mimo VFN, například pro Fakultní nemocnici Motol.
Motivací je láska: Ke kolegům, k pacientům, k práci
Ke všemu. Těším se z toho, co jsem dokázala a jakými lidmi jsem obklopena. A nezapomínám na dárce. S nimi se vždy ráda setkávám a poděkuji jim. Bez nich by nic z toho, co jsme vybudovali a o co se snažíme, nebylo. Tím více mě mrzí, jak jsou nedocenění. Ve světě mají daleko vyšší společenskou prestiž. Jsou někým – někým velice důležitým. Vždyť darují spoustě lidí zdraví, šanci na kvalitnější život a často šanci přímo na jeho záchranu!