„Narodil jsem se s jednou z nejtěžších forem kombinované vrozené srdeční vady. Mám Fallotovu tetralogii. Žádná dědičnost, bratr je zdravý, prostě se to stalo. V dětství jsem byl dvakrát operován, což se v 70 letech 20. století považovalo za téměř neslučitelné se životem. Přesto jsem nejen přežil, dokonce jsem vyrůstal jako téměř normální dítě, plný energie, koníčků, sportu,“ hodnotí vlastní dětství Pavel JINDRA.
Možná jsem žil až příliš hyperaktivně, to mi došlo v dospělosti, kdy jsem už chápal všechny souvislosti. Ale já si prostě dětství užil. V roce 2008 mi odešla komorová chlopeň, následovala tedy třetí operace srdce.
V loňském roce byla dlouhá zima…
Já už to asi přeháněl s aktivitou, byl jsem vyčerpaný, někde jsem se nakazil a dostal virózu nebo chřipku… Neřešil bych to, běžné nachlazení, pár dní v klidu a bude zase dobře. Ale nemohl jsem se uzdravit. Dva týdny stále zvýšené teploty, necítil jsem se dobře, začaly mi otékat nohy. A pak přišly po dvou týdnech arytmie… To už nevypadalo vůbec dobře a vzhledem k tomu, že se ženou bydlíme za Prahou, rozhodl jsem se jednat. Dojel jsem na okraj města a zavolal jsem si sanitku. Odvezli mě do Všeobecné fakultní nemocnice na 3. interní kliniku, kde jsem tři, čtyři dny ležel v klidu a byl jsem hlídaný jako běžný pacient. K monitoraci srdečního rytmu jsem dostal holtera (lékařský přístroj sloužící k trvalému monitoringu aktivity srdce), ten mě naštěstí dobře ohlídal…
Probudily mě blesky: Ovšem jen na chvíli
Dvakrát jsem prodělal zástavu, dvakrát mě nahodili zpátky, vzbudila mě masáž srdce… Byl to šok. Nade mnou několik lidí v bílých pláštích, samé odborné pokyny a výrazy… Selhaly mi všechny orgány: Srdce, plíce, ledviny. Mělo to rychlý spád: Takzvaný kardiogenní šok. Naštěstí se objevil pan docent Bělohlávek se svými zázračnými přístroji. Mám na mysli ECMO – Extrakorporální membránová oxygenace je metoda využívaná v intenzivní medicíně. Umožňuje dočasně nahradit funkci plic a srdce díky mimotělnímu krevnímu oběhu.
Devět dní, které mě nakoply a změnily mi život
Nebýt tohoto přístroje, nepřežil bych. Naopak, pár hodin po napojení na mimotělní oběh jsem se úžasně zvedl. Probudil jsem se, vnímal sebe i okolí a by přesvědčený, že už je fajn. Bude to dobré. Je to jako vypínač, hned jsem měl pocit, že mě někdo zapnul a úplně se mi vlévá energie do těla…
Na koronární jednotce je dobrá parta a atmosféra
Jsou tam pozitivní lidé: Lékaři, sestry, veškerý personál. Já si to vysvětluji tím, že v situaci, kdy to má většina pacientů na oddělení půl na půl spočítané, musí být pozitivní. Jak jinak přistupovat k tak závažným případům? To není v lidských silách. Obrovský obdiv, náročná práce, neustále pod tlakem a oni se smějí, mile s vámi mluví, vtipkují, dělají dobrou náladu a atmosféru.
Diagnóza? Přesně nevím
Zánět srdečního svalu? Hned na začátku mé virózy jsem dostal od praktické lékařky antibiotika, tím se všechno zkreslilo. Ucpaná tepna? Byl jsem na katetrizaci, dostal jsem stent, pak jsem po čtyřech dnech prodělal ablaci srdce – takzvané tetování, kdy mi vypálili zánětlivá ložiska. Rytmus srdce se mi upravil a vyndali mi ECMO. Celkem jsem strávil na koronární jednotce se zavedeným ECMEM devět dní, pak ještě další týdny na běžném oddělení. Poležel jsem si ve VFN celkem dva měsíce. A rád. Bez nich bych tady už nebyl.
Mám rok hlídacího defíka
Defibrilátor, ten se stará o kontrolu srdeční akce. Jsem na sebe opatrný, nestresuju se, hodně jsem zvolnil a život si užívám. Snažím se být pozitivní. Mám rady pro každého: Spolupracovat se zdravotnickým personálem, poslouchat jejich rady, být pozitivní – neustále myslet na legraci, vtipkovat. Zůstat klidný: Nejančit, nepanikařit. Stresory jsou velmi negativní hormony, tělo potřebuje vyplavovat endorfiny. Udrží vás snáze v pohodě i zdraví. Dodržuju zdravou stravu, občas ujedu na bůčku, to ale není problém. Nepiju alkohol, hlídám pečivo – vůbec nejím bílé, to jsem úplně vypustil ze života. Ale první a nejpodstatnější zásadou zdravého a spokojeného života je RADOST.