VFN

Nemoc mi dala nový pohled na život i bezva kamarádku

„Spousta věcí se musí začít brát jinak, pozitivně, nestresovat se. Já první týden po vyřčení diagnózy plakala u postýlky, ale když jsem si uvědomila sílu podpory, rychlost léčby, péči, kterou mi na Onkologické klinice věnují, začala jsem věřit v dobrý konec.“

„Ve dvaceti devíti letech, když jsem přebalovala svého malého syna, mě nechtíc kopl do prsu. Bolelo to a já jsem si nahmatala bulku. Nepřikládala jsem tomu žádný velký význam, ale prso bolelo a bulka rostla… Tak jsem navštívila gynekoložku, ta připustila, že by to mohla být zatvrdlá mléčná žláza, ale pro jistotu doporučila vyšetření na ultrazvuku a mamograf. V centru na Chodově mi nabídli termín za půl roku. V té době už jsem nemohla bolestí ani ležet na boku, tak jsme s paní doktorkou vymyslely jiné zařízení, tentokrát na Zahradním městě. Po týdnu bylo jasno. Doplňující biopsie potvrdila tři malá zhoubná ložiska,“ vzpomíná na dobu před devíti lety Lenka BROŽOVÁ.

První týden jsem myslela, že se nedočkám synova nástupu do školy
Okamžitě mi doporučili Onkologickou kliniku VFN, kde se paní docentka Petra Tesařová specializuje na mladé ženy do 40 let. Když si prostudovala výsledky mých vyšetření, zjistila, že mám vysoce agresivní typ rakoviny a okamžitě mě poslala na chemoterapii. Zřejmě šlo o dny… Bylo třeba, aby se nádor zmenšil a byl operabilní. Celkem jsem absolvovala 8 chemoterapií. První týden jsem prožívala hodně špatně. Malé dítě, co bude dál? Dočkám se jeho školy… Vašík na mě byl strašně fixovaný, nechtěl se mě vůbec pustit, když jsem šla na léčbu. Byly to náročné situace, ale rodina fungovala skvěle. Navíc maminka je zdravotní sestra, takže to úplně skvěle zvládala.

Nález zmizel jako zázrakem, ale objevila se genetická mutace
Po chemoterapiích se zjistilo, že všechno zmizelo: nádor, všechna ložiska. Ovšem v průběhu léčby jsem absolvovala ještě genetické vyšetření a to odhalilo dědičný BRCA gen, tedy vysokou pravděpodobnost, že se nádor může objevit ve druhém prsu, navíc způsobit rakovinu vaječníků. Nechala jsem si proto okamžitě odebrat preventivně obě prsa v onkogynekologickém centru Gynekologicko-porodnické kliniky U Apolináře. Rok nato mi doporučili plastiku prsů. Celý proces od zjištění nemoci až do nových prsou trval dva roky. A ještě jsem se při léčbě seznámila s úžasnou ženskou, se kterou kamarádím dodnes!

Vlasy mám staré osm let
K paní docentce chodím každý půlrok na pravidelné kontroly krve a jednou ročně mě posílá na komplexní velké vyšetření. To zahrnuje rentgen plic, ultrazvuk břicha, krev ve stolici, kožní a oční vyšetření. Kvůli riziku BRCA genu mě hlídá i moje gynekoložka. Lékaři se rozhodovali, zda odebrat i vaječníky. Jsem ale mladá, tak mi dávají ještě šanci na případné miminko, hlavně mi chtějí co nejvíc oddálit nepříjemné vedlejší účinky menopauzy. Já sama miminko neplánuju, jsem rozvedená a vím, jaká by to pro tělo byla zátěž. Jsem šťastná, že mám jedno zdravé dítě. Už to bude devět let a cítím se dobře. Navíc mým vlasům je dneska teprve osm :).

Nehledat zcestné informace, věřit a užívat každého dne
To je můj recept na zvládnutí takové zkoušky. Když jsem se dozvěděla diagnózu, vyděsila mě skutečnost, že jsem mladá, žiju poměrně zdravě, sportuji a přesto taková závažná choroba. Je škoda, že se nedělají preventivně genetická vyšetření třeba v osmnácti. Chápu, že jsou finančně náročná, ale určitě bych doporučila všem mladým lidem, aby pátrali v historii rodiny. Já jsem se až později dopídila k prababičce a zřejmě od ní se po generace rozvinula genetická mutace. Spousta věcí se musí začít brát jinak, pozitivně, nestresovat se. Já první týden po vyřčení diagnózy plakala u postýlky, ale když jsem si uvědomila sílu podpory, rychlost léčby, péči, kterou mi na Onkologické klinice věnují,začala jsem věřit v dobrý konec. Žila jsem, chodila se synem bobovat, plavat… Nehledala jsem informace na internetu, neděsila jsem se. Psychika hraje při léčbě obrovskou roli, proto žiju teď, přítomností, věci řeším rychle, nechci se zdržovat. Raduju se z každé chvíle a to bych doporučila každému.