„Angína. Taková běžná nemoc. Ale když se opakuje po dvou měsících celých sedm let, to už s tělem zatočí. Ztráta imunity, velké bolesti, slabost, psychické problémy. Byla jsem tak slabá, že jsem jen přežívala. Doma, v práci, nic mě netěšilo, energie žádná. To jsou jen některé z následků, která jsem si z tohoto boje s nemocí odnesla“ svěřuje se Anna RÝDLOVÁ.
Téměř každý člověk angínu prodělá. Vysoké horečky a hnisavé čepy v krku, několik dní bez schopnosti cokoli sníst a neustálé potíže s polykáním. Ovšem tak často? Celou dobu jsem brala antibiotika. Tělo mé zdravotní problémy dost zasáhlo, oslabilo se, ale na druhou stranu se organismus stal imunním vůči léčbě. Bylo mi v té době dvacet a měla jsem velké plány. Studium, koníčky, rodinu. Opakující se hnisavé záněty v těle mi ubíraly vitalitu. Soustředila jsem se už jen ta to, kdy mě začne bolet v krku. Panika a úzkost mě provázely na každém kroku.
Snažila jsem se bojovat a pomoci si jinak
Snažila jsem se léčit sama, přírodními přípravky, bylinkami, mechanicky. Upřímně, bylo něco šíleného. Propichovala jsem párátkem čepy a snažila se kloktat vodu se solí. Výsledek? Jenom pálení a bolest… Moje praktická lékařka mi doporučila chirurgické odstranění mandlí. Na ORL klinice v Klánovicích mi lékař tuto diagnózu potvrdil, udělali mi potřebná předoperační vyšetření. Já jsem ale byla stále velice skeptická. Věřila jsem, že mandle mají svou funkci. Nakonec mě mé trápení stejně dohnalo.
Po sedmi letech trápení jsem se rozhodla
Dostala jsem se do Všeobecné fakultní nemocnice, kde mi potvrdili nutnost radikálního řešení. Bála jsem se. Ale lékaři mi dodali odvahu, všechno mi podrobně vysvětlili. Celý průběh zákroku, následnou péči i nutná omezení, která mě po operaci čekají. Velkou oporou mi byla paní doktorka Hana Nováčková z ORL oddělení Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Moc jí i celému týmu děkuji. Nakonec to proběhlo snadněji, než jsem čekala. Před operací mi sestřička dala stahovací punčochy, medikaci, ale taky poskytla uklidňující slova. Všichni se o mě starali, tlumili mi bolest, hlídali mě, péče úžasná. Je pravda, že pocit v krku nic moc, ale zase to vynahradil super personál, atmosféra a pocit, že už nebudu mít angíny. Zvládla jsem to.
Rekonvalescence: Náročná, ale úleva!
Po operaci jsem dostala na čtyři týdny dietu. Jsem jedlík, tak to bylo horší. Zpočátku jsem mohla jen kašovitou stravu, jako bonus zmrzlinu. Zchladil se mi krk a tolik to nebolelo. Nejhorších bylo prvních deset dní po operaci. Měla jsem takové bolesti, že bych to popsala jako nejhorší angínu svého život. Ovšem zároveň: Neskutečně se mi ulevilo.
Na úsměv a poděkování bychom neměli nikdy zapomenout
Vím. Můj příběh není nijak výjimečný. Ale možná taky bojujete zbytečně s angínou nebo jinými zánětlivými obtížemi a neřešíte to. Věřte, že jedině oslabujete vlastní imunitu a ohrožujete své tělo. Chtěla bych poděkovat sestřičkám, které se o mě staraly, paní doktorce Nováčkové. Kromě neskutečné úlevy a vysvobození z kruhu neustálých angín, antibiotik a bolesti jsem si ve VFN uvědomila, že lékaři a sestřičky jsou také jen lidé. S vlastními starostmi, bolestmi, únavou. A tak bychom je měli brát. Když jsem přišla na příjem do nemocnice, čekala jsem skoro čtyři hodiny. Četla jsem si a vůbec mi vlastně nevadilo, že to trvá tak strašně dlouho. V ordinaci byli všichni příjemní a upřímně překvapení, jak jsem pozitivní. Dokonce mi jedna sestřička řekla, že nezná člověka, který čeká čtyři hodiny a usmívá se. Myslím, že odměnit lidi, kteří se o nás starají, když je nám zle, bojíme se, co bude dál, je to nejmenší.