„Dceru jsem porodila 15 týdnů před termínem. Zcela nečekaně, bez předchozích potíží. Vážila jen 730 gramů. Ty první dny a týdny plné strachu a úzkosti zná spousta dalších maminek. Každou minutou se situace mění, chvíli naděje a radost, chvíli potíže a strach. Obrovský strach. Díky péči neonatologického oddělení Gynekologicko-porodnické kliniky VFN, tedy „Porodnici U Apolináře“, je z Elly dneska zdravá školačka. Já se snažím pomáhat dalším maminkám v podobné situaci,“ říká Lucie ŽÁČKOVÁ, ředitelka rodičovské organizace NEDOKLUBKO.
Po narození dcery jsem měla pocit, že jsem musela udělat něco špatně. Proč se narodila tak brzy? Nepečovala jsem o sebe v těhotenství dostatečně? Přitom vše probíhalo fyziologicky, cítila jsem se dobře, žádné rizikové náznaky. Ani lékaři neměli podezření na komplikace. Někdy se to prý tak přihodí… Bála jsem se ráno vstát a večer usínat. Co moje dítě, které bojuje o život? Naštěstí sestřičky a lékaři na neonatologii VFN dokážou uklidnit, vysvětlit, poradit.
S Ellinkou jsem byla každý den
Vždy od 10 do 18 hodin. Sestřičky mě hned záhy po porodu zapojily do péče o ni. Mohla jsem ji měnit plenku, krmit přes sondu vlastním mlíčkem, později také klokánkovat a prostě být s ní. V péči lékařů byla dlouhých 77 dní. Prošla si komplikacemi, několikrát dostala krevní transfuzi, celé tři měsíce se potýkala s infekcí, byla na umělé plicní ventilaci. Ty dny a týdny byly psychicky i fyzicky velmi náročné, a hlavně opravdu dlouhé. Už nikdy potom netrvaly tři měsíce tak dlouho, jako TAM. Naučila jsem se přistupovat k životu s velkou pokorou a také s vděčností. Domů jsme se všichni moc těšili. Vlastně to byl takový světlý bod, ke kterému jsem se upínala. Věděla jsem, že až nás pustí domů, bude to znamenat, že je všechno v pořádku. Čím se ten den D blížil, tím jsem začínala pociťovat také úzkost z toho, jak to všechno zvládneme bez „dozoru“ lékařů a sestřiček. Ale zvládli jsme to.
Nenechal nás v tom nikdo z blízkých
V rodině jsem měla velkou oporu. Tatínek nevynechal jediný den, aby Ellinku alespoň krátce navštívil, viděl ji, pohladil. Bylo to pro mě velmi důležité a povzbuzující. Staral se o chod běžných věcí a taky o mě. Nenechal nás v tom ani na chvíli. Podporovala nás celá rodina. Z mojí maminky jsem si po pár dnech udělala takovou „tiskovou mluvčí“, která zásobovala naše blízké informacemi a pokroky, bylo to pro mě důležité a zároveň velmi potřebné, abych nemusela zas a znova všem odepisovat a informovat okolí a měla jsem čas na to se věnovat miminku. Je to totiž velmi náročné a vysilující. Bojíte se, co bude dál. Jak zvládne všechny komplikace a nástrahy. S předčasným narozením jsou spojeny mnohé výzvy a překážky. Měla krvácení do mozku, podstoupila několikanásobné lumbální punkce, antibiotickou léčbu, vyšetření zraku a další zákroky, hrozila operace střev. Vše nakonec ustála, a kromě asi roční rehabilitace a cvičení nás nic dalšího neomezovalo.
Odchodem domů jsme se stali běžnou rodinou
Docházeli jsme pravidelně do Centra komplexní péče VFN pro děti s perinatální zátěží MUDr. Daniely Markové, která byla pro nás velmi důležitá a vnášela do našeho života stabilitu a klid. Věděla jsem, že při péči neonatologů a specializovaných sester jsme v rukách odborníků, kteří mají veliké zkušenosti a nic nám neunikne. To se také potvrdilo, když jsme se po pár měsících po propuštění dozvěděli, že se následkem krvácení do mozku Ellince zvětšují mozkové komory a musí podstoupit operaci a zavedení VP Shuntu v Motole. Bůh ví, jak by všechno dopadlo, kdybychom takovou péči neměli…
Co by měly vědět maminky nedonošených dětí? Nač se připravit?
Na takovou věc se nedá připravit. Možná by se měla sledovat a naslouchat svému tělu a jakýkoli neznámý příznak, bolest, křeč nebo jiný průvodní jev konzultovat se svým lékařem. Možná to nic neznamená, ale možná to je také něco, co může vést k předčasnému porodu. Já jsem dva dny před porodem měla ukrutné křeče v nohách. Od lékaře jsem dostala radu jako doplněk stravy přijímat magnesium, Ellinka přišla na svět druhý den odpoledne, stihla jsem vzít dvě tablety. Všechno přišlo tak rychle, že už jsme ani nestihli kortikoidovou léčbu pro dovyvinutí plic miminka, proto byla pak ještě dlouho na umělé plicní ventilaci a kyslíkové podpoře. Maminkám už narozených dětí, které přišly na svět před termínem bych chtěla vzkázat, aby věřily svému miminku a péči neonatologů. Máme velké štěstí, že neonatologie je u nás na velmi vysoké úrovni a jsou na špičce ve světě. Máme být na co pyšní.
S porodnicí U Apolináře jsme dodnes v kontaktu
Zrovna před pár dny jsem se připojila s dcerou ke kolegyním z Nedoklubka, které pravidelně navštěvují maminky na neonatologickém oddělení s dárky a materiály, které v Nedoklubku na podporu rodičů po předčasném porodu vydáváme. Dcera totiž 9. července oslavila už deváté narozeniny. Viděli jsme se sestřičkami, které v té době o Ellinku pečovaly, potkali jsme i pana primáře, který nás mile přijal. Vždy má pro mě návštěva tohoto oddělení zvláštní význam. Tou chodbou jsem prošla tolikrát.. A nikdy nepřestanu děkovat všem, kteří nám dcerku zachránili, vypiplali a v pořádku pustili na další cestu životem…